Znamená to, že v mnoha oborech politiky jsou jediným zdrojem úvah a analýz státní úřady. Úředníci ovšem podléhají svému ministrovi a hlavně podléhají tyranii statu quo. Zkoušení úplně nových myšlenek není v jejich zájmu. Ani univerzity nemohou úplně hrát tuto roli. Profesoři mají dělat vědu, think-tanky mají prosazovat myšlenky.
Filantropové a podnikatelé, kteří zakládali v anglosaském světě think-tanky, pochopili, že důležitější než ovlivnit rozhodnutí vlády je ovlivnit myšlenkové mantinely, ve kterých se rozhodování odehrává. U nás tohle prakticky nikdo nedělá. Mantinely se reprodukují z minulosti nebo bezmyšlenkovitě dovážejí z ciziny. Výsledkem je líná politická scéna reagující na všechny podněty ex post.
Čím to je? Argument, že jsme malá země, neobstojí. A že nejsou peníze? Kdyby deset procent částek, které politické strany vynakládají na billboardy, jejich mecenáši věnovali na skutečné přemýšlení o politice, ta investice se jim dlouhodobě mnohonásobně vrátí.