Je pochopitelné, když takhle znejistěná strana volí radikální změnu.
O víkendu si KDU-ČSL do svého čela postavila teprve třiatřicetiletého veterináře Pavla Bělobrádka. Předseda delegáty zaujal energií a výřečností. Řekl také, že už mu rukama prošla spousta dobytka a sviní a že by si s nimi poradil i ve vysoké politice. Novináře zase zaujal jeho tři roky starý internetový článek, v němž se vyznává z dětského obdivu ke skinheadské skupině Orlík a sám sebe nazývá "zastuzeným skinheadem". Nechceme být upjatí, ale nový předseda by asi měl upřesnit, jestli mu pivní poetika siláctví a nacionalismus pořád ještě přijdou tak chytlavé a jestli zrovna touhle živou vodou chce skrápět stranu, která se mu právě dala k dispozici.
Protože tu stranu zavazuje už její věk, není pravděpodobné, že by, byť z opačného směru, zdegenerovala až na úroveň US-DEU, která si v poslední křeči hrála na anarchisty, kteří se nebojí ani tvrdých drog. Ale zoufalství, v němž se daří hospodskému populismu, tu cítit je. Přitom zrovna lidovci by měli věřit, že pozemskou smrtí to nekončí, a že proto záleží i na jejím způsobu.
