Nesejdou se proto, aby společně demonstrovali proti nějakému konkrétní vládnímu opatření, které je všechny bezprostředně ohrožuje. Někdo bude demonstrovat proto, že se mu nelíbí, že mu neporoste v příštích letech mzda, jiný zas s vidinou, že si vyřve výhody pro svou profesní skupinu.
Podle průzkumů veřejného mínění nepatrně více lidí vládní opatření (rozuměj škrty) podporuje, než naopak. O postoji společnosti k budoucnosti státních financí nepochybně vypovídají i květnové výsledky voleb.
Spousta podporovatelů škrtání však bude ve středu v ulicích. Jak to? Protože se domnívají, že šetřit by vláda měla, ale na někom jiném, případně si budou chtít od plic zanadávat. Ostatně kdo je rád, když dostane míň, než čekal?
Odborářští bossové cítí frustraci a vědí, že mají jedinečnou možnost, jak si vylepšit pověst upadajícího hnutí, které se bez valného výsledku spojilo s jednou politickou stranou.
Odboráři by se rádi od ČSSD odpoutali, aby byli přijatelní pro více zaměstnanců, ale jen maličko. Na vlastní politiku jim chybí odvaha a nějaká dlouhodobější vize.
Ve středu se nesejdou desítky tisíc lidí proto, aby vládě nahlas řekli, že má jít se reformami k čertu. Jen se shromáždí dav frustrovaných, kteří si společně budou naříkat každý na svou bolístku. Když jich bude dost, možná si to někdy zopakují, jiný program zatím odbory nepředložily.
