Namístě je fatalismus. Výsledkem většiny dobře či zoufale míněných pokusů o zamezení antisociálního chování je, že se všechno změní, aby všechno zůstalo při starém.
To, že se mládež vyskytuje v hospodě, samo o sobě není zločin. Ale je pravděpodobné, že tam hledá a najde alkohol, takže se nebudeme tvářit jako hlupáci a výskytu společensky nežádoucího jevu zabráníme preventivně.
Čtěte více |
Někoho to možná ochrání před pokušením, s nezdrženlivými ovšem budou postiženi i ti slušní a většina teenagerů si bude stěžovat, že život je ještě větší nuda.
Takhle společnosti reagují na to, že si nevědí rady s chováním převážně mladých lidí, které nedosahuje úrovně trestného činu, ale přesto činí v součtu život čím dál tím nesnesitelnějším: vandalství, fotbalové násilí, alkohol, drogy či gangy.
Politici se tématu chopili s jistým zpožděním, veřejnost kvituje, že někdo konečně nazval neslušnost neslušností, jenže se nedostavují výsledky. V (částečně mytizované) minulosti držel podobné chování na uzdě neformální tlak společenství a autorit.
Kdo se nepřizpůsobil, toho ostuda vytlačila na okraj. To dnes nefunguje, jsme individualističtější a pohyblivější. A všemožně se snažíme si namluvit, že za to není třeba platit žádnou cenu.
