Nesmíme premiérovi vyčítat, že se nepustil do vyšetřování či nenasadil BIS, není hysterickým pozérem a la Radek John, ten by jistě angažoval i potápěče. Nevíme přece, v jakém rozsahu a s jak závažnými indiciemi se premiér či jeho podřízení seznámili. Politickým hříchem Petra Nečase nebylo ani tak to, že ctil princip subordinace, ale spíš fakt, že se nerozhodl, třeba prostřednictvím někoho z podřízených, věc ani trochu podrobněji zkoumat. Ostentativně kauzu odmrštil. Tím se v části populace, hlavně té, která mu politicky nefandí, "usvědčil".
Debaty nad vinou premiéra Nečase či ministra Drobila jsou plané, pro jednoznačné tvrzení chybí důkazy. Politické poškození obou, jednoho z nich fatální, je mimo diskusi. Protikorupční bojovné řeči ODS znějí pokrytecky.
ZVĚŘINA: Nechtít vědět
Premiér Nečas ztratil v očích mnoha občanů pověst neochvějného slušňáka. Nikdo sice nemůže tvrdit, že o korupci na ministerstvu věděl, či ji dokonce kryl. Avšak na upozornění vysokého úředníka vyslovujícího podezření zareagoval tak, že veškerou odpovědnost přehrál na Pavla Drobila, v jehož resortu se podle podezření mělo rozkrádat.
