Byl to bolestný příjezd zpět do civilizace. Polský celník nás vydusil za to, že jsme příliš brzy popojeli z jednoho stanoviště na druhé (bez povelu!), benzín na pumpě byl opět nekřesťansky drahý (i když ne tak, jako v Čechách) a ty silnice! Bože, šlo o život! Jeden "tirák" za druhým nás předjížděli na naprosto ledovaté vozovce s množstvím děr, nezpevněnou krajnicí a ďábelsky úzkými pruhy. Po nějaké dálnici či dokonce dodržování elementárních předpisů ani památky. Poláci jsou prý svou nenávisti k většímu počtu jízdních pruhů pověstní.
Vyjeli jsme z poslední totality v Evropě do Evropské unie a chvílemi se člověk přistihoval při hříšné myšlence, že by si v té běloruské diktatuře ještě rád pohověl. Jen na chvíli si odpočinout od střídání nezodpovědných a zkorumpovaných vlád, od neustálých voleb, hádek v přímých přenosech, obviňování a permanentních voleb. Jistá bezstarostnost občanů žijících pod stabilní a nekonečnou krutovládou Alexandra Lukašenka na té nedemokratické zemi byla prostě přitažlivá. Je to stejně těžké si to přiznat, jako vlastní dítě nemá hlavu na gympl a půjde do učení. Blbé, ale fakt.
Asi tě zklamu, Sašo. Běloruská dálnice z Brestu do Minsku je obdivuhodně sjízdná i v době, kdy se celá Evropa zmítá ve sněhové kalamitě, dopravní zácpy zcela ochromily běžný život a lidé na letištích tráví svátky. V Bělorusku během našeho pobytu napadlo asi osmkrát tolik sněhu, jako v Praze, když přestalo jezdit i metro, protože do něj natekla voda. V Minsku, a to přiznávám vědoma si možných obvinění z ideologicky škodlivého a naivního pohledu na věc, fungovalo všechno. Tiskové volební centrum pro novináře bylo velkolepé, a kdyby tajné služby nešťouraly do světové "net" sítě, nemusely v kritický den voleb spadnout všechny servery, přes které umím posílat poštu. Kromě toho den po volbách velkolepé centrum zmizelo, jako kdyby tam nikdy nebylo a divadlo, které organizátoři uspořádali pro západní novináře, tak nemělo dotažený konec.
 |
Běžný občan ale žádné problémy během prezidentských voleb nepocítil, neboť nechtěli-li posílat hanlivé články o prezidentovi, internet mu běhal jako po másle. Kam se hrabe spojení v naší Lhotě 35 kilometrů od Prahy od možností Bělorusů ve vesničce Svisloč, vzdálené tisíce kilometrů od evropských obchodních, kulturních a bankovních center. Trochu mu tu běloruskou izolaci a množství kilobajtů za sekundu závidím. A také úplně primitivně závidím jeho ženě školku do šesti, hračkárny bez čínského zboží, skvělé autobusové spojení s metropolí a běloruský česnek (i jablka!!!) v každé zelenině.
Kdepak, Sašo, ani za nic bych nevyměnila "Havla" za Lukašenka, svobodu za bezstarostnost a vlastní hloupé dítě za geniálního chovance. Ani tobě to neradím. Jen si říkám, proč to tak na první pohled vypadá – že pořádek a stabilita jsou spojeny s mně tak odpornou diktaturou, a chaos, korupce, lež i řádění nabubřelých politiků nejen v mých očích patří již spolu s pivem k české tradici.
