Premiér Nečas se bouří proti některým aspektům Johnova protikorupčního plánu. Ministr ho obvinil z mrzačení jeho úsilí. Jednotlivé body kritiky, jak ji vypracoval Úřad vlády, jistě stojí za odbornou diskusi. Zároveň je zjevné, že např. institut spolupracujícího obviněného a rozšíření možnosti používat odposlechy a nasazené agenty by měly být hodně pečlivě zváženy z hlediska toho, jsou-li bezpodmínečně nutné, protože tudy vede cesta k profízlování společnosti.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Pokud jde o jmenování policejního prezidenta, má premiér z koaliční smlouvy právo veta. Ministr John ovšem vypsal výběrové řízení a vyjmenoval desetičlennou expertní komisi. Měli by v ní zasednout i dva prominentní politici opozice, přesněji řečeno ČSSD, pánové Bublan a Pecina, oba politici. Koaliční partneři jsou zastoupeni každý jedním expertem. A ministr dodává výhružně: Nevěřím, že by pan Nečas nesouhlasil s názory odborníků (rozuměj: že by měl tu drzost nesouhlasit… atd.).
Věci veřejné jdou důsledně za svým. Nejprve voličsky atraktivním heslem tažení proti dinosaurům vyšachovaly exministra Langera, kterého nechci idealizovat, ale v oboru se jistě vyznal. Jeho proviněním bylo, že o něm jakýsi mezitím zavražděný mafioso hovořil do telefonu jako o íčku. Boj proti korupci je mocný ideologický nástroj, dá se vytáhnout na kdekoho, dokázat se nemusí nic, stačí ho vyválet mediálním blátem (tak funguje např. Mladá fronta Dnes), a i kdyby se mu nakonec podařilo prokázat nevinu, bude mu to houby platné. Ostatně existuje paralela sice velmi vzdálená, ale i vzdálené paralely mají svou vypovídací hodnotu: v politických procesech z padesátých let minulého století byla obžalovaným pragmaticky přišita navíc ještě taky nějaká zlodějna, aby to bylo pro lid věrohodnější. Když se ideologická zbraň (boj proti korupci) spojí s mocenským aparátem, který má puvoár s ní zacházet (Ministerstvo vnitra a policie) nemá to chybu.
 |
Spojení kýčovité a přitažlivé ideologie a velkého klacku se tedy VV povedlo. Jejich spiritus movens pan Bárta je ostatně velmi obratný politik. ODS a prezident mu dosud jen bezmocně a trapně sekundovali. Straně přitom nejde ani tak o ideje (to dnes v politice nefrčí): když se pravicovost ukáže být na obtíž (úsporná opatření pochopitelně odrazují voliče), zakormidluje doleva. Nabírá přitom schopné lidi napravo nalevo (naposled ekonoma Kohouta, který se těšil pověsti kovaného "pravičáka", bude spolupracovat na sociálně citlivé důchodové reformě). Z tohoto pragmatismu jde strach. O ideje nejde, jen o moc. Řečeno obměnou slov jedné písně: dnes nám patří Ministerstvo vnitra, a zítra celá ČR.