Byly chvíle, kdy jsem se přistihla, že přemýšlím jako ruský občan – že fandím tomu či onomu ve volbách, že se rozčiluju, když se ruskému sportovci nedaří na mezinárodním kolání a truchlím, když v dole po explozi zůstanou desítky nebohých horníků. Bylo na čase, že mne vyhodili, asi to nejspíš pan prezident Putin dělal pro mé dobro.
Abych si uvědomila, že mám truchlit za své horníky a nadávat svým politikům. Tak to druhé by nebyl zas takový problém.
Jenže mě těch 11 let strávených na Rusi stejně nějak sedí pod kůží. Přistihuju se, jak jásám, když se dočítám, že právě ruští architekti vymysleli jakýsi supermoderní, autonomní stan, do kterého si vybraná část občanů zaleze při povodni, zemětřesení či útoku Marťanů, a přežije bez jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem neuvěřitelně dlouho.
Pak se trochu stydím, když se ruský mládežnický hokejový spolek po zaslouženém vítězství ožere tak, že ho v Bufallu musejí vynést z letadla. Ještě hůř mi je, když vedení týmu po této události schlíple nemlčí, ale hudruje a nadává, trenéři ještě stěží artikulujíce pomlouvají společnost Douglass Hartmayer, která nechala ty nejopilejší jedince z letiště vynést, protože na vlastních nohou nestáli. A nebylo to tím, že by byli po tom bruslení moc unaveni. Vedení ruského týmu tak urputně a demagogicky hájilo své rozmazlené a nevychované miláčky, až pověstné lejno dokonale rozšlapalo. No a také truchlím.
Truchlím už více než týden, který uplynul od zdrcujícího rozsudku nad mým oblíbeným Rusem Michailem Chodorkovským – miliardářem, někdejším prezidentem největší soukromé ropné firmy JUKOS a teď vězněm. Tenhle chlapík se mi líbí čím dál víc, jakoby za těch sedm let strávených v kriminále nějak vyzrál. Ale stačilo by, říkám si. Vždyť sedí za něco, co páchali v Rusku svého času vesele všichni, včetně přátel někdejšího prezidenta RF Vladimíra Putina. Jenže byl drzý, samostatný, příliš schopný, sympatický a vysoký. To je ostatně pořád.
A už už beru do ruky staré psací pero, ruční papír a opatrným tahem začínám psát: "Vážený pane prezidente Vladimíre Vladimíroviči Putine…" pak se zarazím, promnu si oči a uvědomím si: Putin už není prezidentem a já nejsem ruským občanem.Obojí jsou zjištění veskrze pozitivní. Jen s tím Chodorkovským je to na levačku. Tu žádost o milost bude muset napsat někdo jiný, než já.
