Může se nám to nelíbit. Můžeme se kvůli tomu rozčilovat. Nebo můžeme naopak říkat, že právě ten typ lidí, kteří se o své údaje bojí, se na Facebooku svěřuje s intimitami. Ale to je tak vše, co můžeme dělat.
Stát by měl ovšem dělat více, snaží-li se nás přesvědčit, že naše intimní údaje – třeba o národnosti, víře a sexuální orientaci – jsou v bezpečí.
Ty údaje totiž zpracovává tak sofistikovanými technologiemi, že jejich spolehlivost dokáže posoudit jen nepatrné procento lidí.
Neexistuje bezpečná jaderná elektrárna, slýcháme po havárii ve Fukušimě. Ale právě tak neexistuje ani bezpečný způsob utajení osobních dat.
Stát nás přesvědčuje technickými argumenty, že námi zapsané údaje budou po digitalizaci anonymizovány. Ale jen jediný argument to staví na pevnou zem. Věříme státu, že ty údaje ochrání? Právě o tu víru svých občanů by měl stát usilovat nejenom při cenzu.
