Langer ovšem ve skutečnosti nikdy neodešel. Voliči ho sice ve sněmovních volbách vykroužkovali a na následném stranickém kongresu neobhájil místopředsednickou funkci. Ale sociální kapitál nelze zkonfiskovat.
Dlouholetý místopředseda ODS a bývalý ministr vnitra si za léta v politice dokázal vybudovat síť lidí, kteří mu jsou loajální. Její síla se ukázala právě v tom, do jaké míry přežila i poté, co se z Langera stal řadový člen.
Vedení ODS si na jedné straně uvědomuje, že vliv člověka bez mandátu nelze do nekonečna prodlužovat. Na druhé straně předseda Nečas se vyznačuje značnou nedůvěřivostí, která podle některých brzdí až paralyzuje rozhodování ODS i vlády. A tady vzniká role pro Langera jako člověka, který nabízí Nečasovi klid podle hesla "lepší ďábel, kterého znáš, než ďábel, kterého neznáš".
A ještě z jednoho důvodu se z Langerovy celkem bezvýznamné oficiální funkce mohla stát opožděná novinka. Ministr vnitra John otevřeně označoval za svůj cíl "delangerizaci" policie. Nečas mohl takto dát najevo véčkařům, že oni mu kádrovat lidi nebudou.