Zejména Italové jsou opravdu zoufalí, jejich ostrov Lampedusa je doslova přeplněn uprchlíky. Takže co teď?, řekl si Silvio Berlusconi. Řeknu svým unijním partnerům, oni nám s tím pomohou. Jenže tady už před pár týdny narazil.
Některé země, například Švédové, nechápali, na co chtějí Italové navíc peníze, vždyť nápor ze severoafrických zemí podle nich nebyl tak veliký, aby se nedal zvládnout vlastními silami. Podobná scéna se nejspíš odehrála i tento týden na jednání ministrů vnitra v Lucemburku. Italský ministr Roberto Maroni si totiž poté stěžoval na to, že jeho kolegové odmítají být s Římem solidární. "Itálie zůstala osamocena. V této situaci mě napadá, jestli má vůbec smysl zůstávat v Evropské unii," prohlásil dokonce Maroni v rozhovoru pro server euractiv.com.
Jenže pravdou je, že Italové už pár dní předtím neváhali, a tak trochu se zbytku Evropské unie pomstili – začali totiž tuniským imigrantům vydávat dočasná "humanitární" povolení k pobytu, která jim umožní volně cestovat ve všech zemích schengenského prostoru. Takže podle hesla: Když nám nepomůžete, pošleme uprchlíky i k vám. Což ostatní dost naštvalo a není se čemu divit. "Dost mě znepokojilo překvapivé rozhodnutí Italů, kterým své problémy přelili na ostatní bez toho, že by je předem upozornili," reagoval například nizozemský ministr pro imigraci a azyl Gerd Leers. A výsledek? Rakušané, Němci, Francouzi i Belgičané již uvažují o tom, že znovu zavedou kontroly na hranicích. Česko prý o takovém kroku zatím neuvažuje, sdělilo včera LN ministerstvo vnitra. Takže namísto, aby se ta situace nějak řešila, zruší se Schengen? Fakt zvláštní přístup...
Nutno poznamenat, že to je ale teprve začátek. Kromě Tunisanů, z nichž většina je považována za ekonomické uprchlíky, kteří se mohou vracet do země původu, do Evropy, konkrétně hlavně na Maltu, míří i tisíce Libyjců. A ti utíkají ze strachu o vlastní život, jejich status je tedy odlišný. "V Libyi je válka, takže bude utíkat stále více lidí. Musíme se na to připravit," nechala se slyšet eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová. Varovala přitom všechny unijní kabinety, že se musí připravit na větší nápor uprchlíků ze severu Afriky.
Takže co z toho vyplývá? Bod jedna – situaci je potřeba systémově řešit v rámci Evropské unie, jestli to tedy jde
Bod dva – řešením není přelévání uprchlíků z jedné země do druhé či zavírání hranic
Snad si to vrcholní představitelé sedmadvacítky uvědomí dříve, než v Evropě vznikne totální zmatek...
Teď k Česku. "Česká republika doposud nezaznamenala žádný zvýšený migrační tlak na svém území a očekává příchody maximálně v řádu jednotlivců," říká ministerstvo vnitra. I přesto je potřeba, aby se situace řešila na nejvyšší úrovni – jestli to tedy v současné chvíli jde. Pro možné přijetí libyjských uprchlíků je totiž potřeba politického rozhodnutí, které musí přijmout vláda. "Kromě bezpečnostních a migračních hledisek je nezbytné posoudit rovněž další aspekty jako například dopad na český pracovní trh," vysvětluje ministerstvo vnitra. Takže chystá kabinet nějaký krizový plán? Premiér Petr Nečas ve středu po jednání vlády řekl, že vše probíhá standardně, takže můžeme jen doufat, že se standardně pracuje i na tomto. Abychom pak nebyli zaskočeni, až naše hranice překročí první imigranti a my nebudeme vědět, co s nimi...udělit azyl, neudělit, vrátit zpátky?
