V mnoha oborech je dnes již akceptované, že se znalostmi, které si člověk nasouká do hlavy na vysoké škole, pak v práci nevystačí. Bc. i Mgr. mají spíše signalizační funkci: signalizují zaměstnavateli, že jejich držitel osvědčil schopnost podřídit se nárokům vyššího vzdělání a že se tam naučil zejména učit se a znalosti rozpoznávat.
Zdejší hlad po doktorských titulech je ovšem založen na základním nedorozumění. Prozrazuje ho verva, s jakou se někteří odhalení rychloprávníci bránili zveřejnění svých diplomových či doktorandských prací – je to totiž stejná verva, jakou projevují ve funkci při ochraňování svých úřadů před zraky veřejnosti.
Povědomí, že doktorský titul osvědčuje splnění nároků světa vědy – která se přece nemůže provozovat v utajení – úplně vymřelo. Vědec touží po tom, aby jeho práce byla diskutována. U nás ale tyto doktoráty signalizují okolí něco jiného, srovnatelného s prominentními registračními značkami aut: uměl jsem si to zařídit.
WEISS: Signál JUDr.
Návrh nového zákona o vysokých školách je v prvotním stadiu, takže není třeba propadat fatalismu, ale jeho autoři by měli vysvětlit, jaká je jejich představa role vysokého školství. Jestliže první, co mnoho zainteresovaných pozorovatelů zarazí, je, že rychlokvašeným doktorům nadále zůstává cesta otevřená, pak je něco špatně.