Kritika na adresu britské političky se objevila již po jejím zvolení vysokou představitelkou EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku v prosinci roku 2009 – tato funkce vznikla se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost stejně jako funkce takzvaného prezidenta EU, neboli stálého předsedy Evropské rady, kterou zastává Belgičan Herman Van Rompuy.
A právě z Belgie se snesly na hlavu Ashtonové v posledních dnech další výtky. Jak informoval server Euobserver, přisadil si belgický ministr zahraničí Steven Vanackere. Zmínil konkrétně "ticho", pokud jde o reakce na zásadní zahraničněpolitická témata, neexistenci nějaké dlouhodobé strategie i chabé spravování její agendy.
Ashtonová podle něj selhala, pokud jde o její úkol, aby Evropská unie mluvila jedním hlasem, řekl Vanackere v rozhovoru pro belgický deník Le Soir.
"V nepřítomnosti určitého centrálního hráče, který rychle reaguje, dělá analýzy a závěry, jsou to dnes Němci, zítra Francouzi či Angličané, kdo se této role místo ní zhostili. Výsledek je pak odstředivý, nikoli dostředivý," poznamenal belgický šéf diplomacie.
"Jak vyřešit tento problém? Belgická diplomacie bude pokračovat v tlaku na Ashtonovou a její úřad, aby vyjadřoval silné postoje," dodal.
Nicméně, abychom Catherine Ashtonové nekřivdili, podívala jsem se na její nedávné mediální výstupy. Za poslední týden jsem tam objevila komentář k nigerijským volbám, k trestům smrti v Bahrajnu, k situaci v Pobřeží slonoviny a reakci na zabití bin Ládina - v tomto případě nic neříkající konstatování, blahopřání USA a zdůraznění, že Pákistán je i nadále partnerem Evropské unie.
Například k Sýrii jsem ale od minulého čtvrtku žádnou zprávu nenašla – přitom jsou v této zemi zabíjeny desítky lidí a další stovky zavírány do vězení a mučeny.
Francie navíc žádá Brusel, aby uvalil na syrský režim i na prezidenta Bašára Asada sankce. A tady to je přesně vidět - je slyšet Alain Juppé, francouzský ministr zahraničí, nikoli Catherine Ashtonová.
K Libyi pak má Ashtonová jednu zprávu o tom, že EU odsuzuje násilí na civilistech a žádá okamžité příměří. Také, že je znepokojena údajným používáním takzvaných kazetových bomb proti obyčejným Libyjcům.
Je ale zase možné, že je to jen jejím mediálním obrazem, který není příliš dobrý, a proto působí ne příliš schopně a úspěšně. Pravda může být opačná, jen my o ní nevíme.
Anebo to byl prostě záměr celé té akce s ministryní zahraničí EU – země (tedy spíše jejich vůdci) si tehdy řekly: proč by tady někdo měl vynikat a být vidět víc než my? Raději si zvolíme někoho nevýrazného. A tak se i stalo...