"Všichni moji blízcí, které jsem doma měl, už umřeli," prohlásil. "Musím na hřbitov," dodal. Jenže má jen azyl. Do Ruska se bojí, potřeboval by český pas. "Nedali mi ho," zaskuhral sklesle.
Politovala jsem ho. Upřímně. Protože vím, jak lidé z prostředí, kde se žilo podle zcela jiných, většinou nepsaných zákonů, těžko pronikají do naší vysoce sofistikované struktury právního státu.
Říkejme mu "R". Tak "R" je chytrý chlapík.
V Čečensku si trochu zabojoval za svobodu, po prohrané válce musel vzít i se ženou a dětmi nohy na ramena a zakotvil v Čechách. Nic, co by u nás mohl uplatnit, neuměl. K polici ho jako neobčana nevzali, to samé s armádou, kam by se hodil nejlépe – je spolehlivý, svědomitý, neúplatný a fyzicky zdatný.
"Hm. Tak se vrať domů," zkouším mu poradit ."Tam mám spoustu nepřátel. Ale s českým pasem bych se tam mohl alespoň zajet podívat. Nene, Kadyrova se nebojím, to je pašák…" šokoval mne džigit svým obdivem k nepříteli, zjevně někdejšímu. Čečenský prezident Kadyrov podle něj postavil Čečensko na nohy. Pomohl mnoha lidem. "Když má nějakej děda narozeniny, Kadyrov mu pošle třeba 10 tisíc dolarů.
Jen tak mu je položí na stůl a popřeje dlouhý život," usmívá se "R". Pravda, dědeček – oslavenec musí být z rodu, který klan Kadyrovců bezmezně obdivuje a podporuje. "Proč bychom je ale teď nepodporovali, když pro republiku dokázali získat to, co nikdo před nimi?" Nadouvá se "R", jako by už nebyl velitelem guerillového oddílu, který se snažil vyhnat Rusy ze severního Kavkazu a vybojovat pro svou zemičku svobodu.
Jakoby už nebojoval proti čečenským kolaborantům, v jejichž čele stáli právě Kadyrovci. "Jakej kolaborant?" skoro se rozčiluje "R" a vysvětluje mi, že Kadyrov dělá to, o co se snažili všichni Čečenci v historii. "Okrádá Rusy a rozdává to Čečencům. A prochází mu to, protože se dokázal vetřít do přízně Putinovi.
Ten ho má za syna!" Schéma to je prosté, ale zjevně účinné. 95 procent čečenského rozpočtu jsou tzv. Putinovy dotace – vloni to bylo přes 52 miliard rublů oficiálně. Kromě toho se Kadyrovovi daří vytáhnout z centra často peníze navíc. A do roku 2025 čeká od Moskvy nejméně 498 miliard rublů. Sousední republiky mohou závistí skřípat zuby, ale to je asi tak všechno. Nebo se mohou přihlásit pod správu Kadyrovců a pak i jejich dědečkové budou dostávat k narozeninám na stůl balíčky dolarů.
Sedíme v drahé kavárně. "R", neustále posílá sms na všechny strany. "Kryšuju" vysvětluj svou hyperaktivitu. "Hlavně ruské podnikatele". Znám tu činnost z 90. let z Ruska. Každý Čečenec měl svého podnikatele a toho chránil, samozřejmě za patřičný poplatek. Pokud byznysmen ochraňovat nechtěl, dokázal mu Čečenec, že své bodyguardy opravdu potřebuje, jinak vyhoří, vykradou ho, či mu zastřelí někoho z rodiny.
Tady u nás mi ta činnost přijde tak trochu nepatřičná. Mám přece svou policii, zákony, nejsme žádné Rusko v 90. letech, v čele vlády u nás nesedí Putin, který by se nechal tím čečenským králem v teplákách vydírat. "A před čím a koho jako chráníš?" ptám se naivně.
"R" se na mne s upřímným údivem podíval: "No přece před vašimi úředníky, před tou vaší šílenou korupcí, před bordelem, který je ve státní správě! Moje "kryša" za něj všechno zařídí, ví, kde komu co dát, kolik stojí které povolení, vyřízení dokladů atd.
Utratí za můj servis mnohem míň, než kdyby si to s "vašima" musel vyřizovat sám." Podivuji se, proč si tedy nezařídil občanství. "TO je už hóoodně vysoko. Půjde to, ale ne tak rychle," neuklidnil mne.
Ani jsem se "R" nesnažila naznačit, že bych ho měla radši, kdyby žil poctivě.
Že v Rusku mi to připadalo koloritní" mafiánská struktura jaksi zapadala do systému celého státu. Nemohu uvěřit, že by se tohle dělo v poklidných a zákona poslušných Čechách. "Kde žiješ?" vzal mne "R" soucitně kolem ramen. A měl by pravdu. Kde to jen žiju sakra.