Pak přišli budovatelé beztřídní společnosti a všechno všem vzali. Na oplátku jim přidělili důchod, který byl velmi nivelizovaný. Ovšem ve světě, kde bydlení a základní potraviny byly cenově regulovány, to na jakýs takýs život stačilo, na vyskakování to však nikdy nebylo.
Dnes už důchodci na své penzi pociťují to, do jaké míry byli, či nebyli profesně úspěšní. Ostatně strategie co nejvýhodnějšího odchodu do důchodu v tuzemsku byly vždy propracované a intenzivně žité.
Naopak tragické je to se strategiemi bydlení. Senioři se třeba spolehli na regulaci, případně mohli mít pocit, že se deregulace nedožijí, nebo že mají na svůj byt nárok. Mnozí jen čekali. Realita je pak zastihuje nepřipravené - nedokážou platit deregulované nájmy, nemohou se často ani přestěhovat, protože po malých bytech je největší poptávka a výstavba nejrůznějších domů pro seniory nestačí stoupající zájem rychle nasytit.
V téhle chvíli by měly zasáhnout obce, pokud jim nějaké nezprivatizované sociální bydlení zbylo.
