Bankovní domy cítí v reformě snadnou kořist, proto se do „velkého“ penzijního byznysu s pojištěním chystají i skupiny, které se do „malého“ připojištění zatím nechystaly.
Bez finančníků žádnou reformu neuděláte – byznysmeni, nikoli politici přesvědčí své klienty. Proto jim politici musejí nabídnout co největší sousto, z něhož mohou profitovat. Věřit fondům je bezpochyby risk.
Penzijní reforma buď bude pro byznys velmi zajímavá, ale pak nejspíše nebude dlouhodobě výhodná pro všechny obyvatele (což se stalo na Slovensku za premiéra Dzurindy). Nebo fondy natolik omezíme, až svůj byznys úplně utlumí a celá změna spoření na stáří zajde na úbytě (což se dělo na Slovensku za premiéra Fica).
Zatímco Nečas s Kalouskem tak balancují mezi finančníky a střadateli, my, klienti, váháme mezi strachem ze státu a strachem z finančních žraloků.
Ale tvrdil snad někdy někdo, že život bude jednoduchý, peníze v bezpečí a stáří klidné?
