Kalouskův ďábel skrytý v daních

Skoro jako by se zdálo, že ministr naopak vytáhl do boje proti občanům s cílem zkomplikovat jim život a mimo jiné jim i znesnadnit možnost investovat vlastní peníze. Samozřejmě, záměry zahalil pod roušku dobrých úmyslů snad nevěda, čím že to bývá dlážděna cesta do pekel.

Ďábel obou nápadů je skrytý v daních. V prvním případě - při vydání dotovaných státních dluhopisů pro občany - ministerstvo kličkou umožnilo jejich kupcům, aby se zdanění vyhnuli. Nominální hodnotu dluhopisu totiž stanovilo na jednu korunu, ačkoli minimální nákup je tisíc kusů, tedy tisíc korun.

Daňový základ pro srážkovou daň se přitom zaokrouhluje od koruny dolů, fakticky z těchto dluhopisů tedy bude nulová daň. Oblíbený trik některých českých bank se hodil i v tomto případě.

Ponechme stranou bizarnost, kterou to s sebou nese, prezentuje-li se jako iniciátor takového kroku sám ministr Kalousek, jehož daňová kasa je poloprázdná. Pro podporu svého nápadu s dluhopisy pro lidi udělal vše, a že létají třísky, na to třeba nehledět.

Ponechme stranou rovněž to, že na retailové dluhopisy, skoupené úzkou skupinou bohatých lidí, budou ostatní občané doplácet - stát si totiž půjčil výrazně dráž než při běžné aukci dluhopisů na trhu - rozdíl v neprospěch státu přesahuje sto milionů korun.

Do třetice ponechme stranou i fakt, že stát vůbec tyto cenné papíry vydávat nepotřeboval. Po českých dluhopisech je stálá silná poptávka a stát se nemusí kupcům podbízet způsobem, jakým to udělal v případě nabídky „domácnostem“.

Největší úskalí Kalouskova specifického produktu je, že vytváří nový zbytečný nelikvidní trh, aniž by cokoli pozitivního přinášel. Když už dluhopisy vydal, udělal to nejhorším možným způsobem.

Ve vyspělých zemích, jako je Velká Británie, USA či Německo, je obvyklé, že lidé drží část svých peněz ve státních dluhopisech své země. Normálně si je za tržní cenu koupí ve své bance a používají je jako bezpečného uchovatele hodnoty svých peněz. Když potřebují, tak je prodají, ručí jimi za hypotéky a podobně. To s těmi českými nejde. Ministr Kalousek si kromě „podvůdku“ s daněmi totiž pohrál i s jejich obchodovatelností a je možné je prodat jen ve stanovené dny.

Proč? Odpověď je nasnadě. Pokud by se z nich měly stát standardní obchodovatelné dluhopisy, jejich ceny a výnosy by okamžitě po uvedení na trh stouply, respektive klesly na standardní tržní úroveň. A daňový trik by byl fuč, úroková dotace také.

Podruhé si ministerstvo s daněmi pohrálo v opačném gardu. Přílepkem ke zcela jinému zákonu ve vládě prosadilo návrh na zdanění výnosů z investic. Výnos má být od daně osvobozen až po pěti letech, nikoli po půl roce jako v současné době.

Možná to ve sněmovně budou autoři přílepku obhajovat jako podporu dlouhodobých investic obyvatel, vyšším daňovým příjmem pro stát nebo jinou podobnou frází. Motivace, proč k tomu ministerstvo opravdu přistoupilo, však není zřejmá.

Ukažme si logiku návrhu na reálném příkladu: v běžném podílovém fondu vyděláte v současné době z investovaných deseti tisíc korun za rok okolo tří procent, tedy 300 korun. Tento výnos, pokud projde zákon sněmovnou, ministerstvo financí 50 korunami zdaní a při inflaci okolo dvou procent vám z vaší investice zbude celá padesátikoruna čistého výnosu. A to za podmínky nulových poplatků placených fondům, Za deset let si tedy reálně naspoříte celých 500 korun nad úroveň svého vkladu.

Občan, přestože bývá označován přívlastkem běžný, rozhodně není hloupý a nevýhodnost investovat mu bude zřejmá. Z podpory dlouhodobého investování tedy nebude nic, stejně jako z nových daňových příjmů pro fiskus.

Není-li investice, nemůže být výnos, a tedy ani nová daň. Ministr financí se jak v případě dluhopisů, tak v případě zdanění investic rozhodl modelovat trh. To se však nakonec obrátí proti němu. Co se týče výše úspor, jsou Češi až na 14. místě v EU a je zřejmé, že v následujících letech by díky sbližování ekonomiky s vyspělými státy Unie mělo naspořených peněz rapidně přibývat.

Podobné nápady budou znamenat pravý opak, což je nebezpečné zvláště v době, kdy křehká ekonomika hrozí dalším otřesem a nezaměstnanost prudkým růstem. A lidé bez úspor dotující mimo jiné zvýhodněné investice úzké skupiny bohatých, jako v případě retailových dluhopisů, mohou v takové situaci znamenat pro stát obrovský problém. Nesrovnatelný s potenciálními přínosy nových opatření.