Jak jinak než v duchu jeho nejslavnějšího díla, Symposia - tedy sympoziem, doslovně „společným pitím“, obecněji -hostinou, večírkem, sedánkou (podle antického způsobu stolování vlastně „lehánkou“).
Ve středověku se tradice vytratila. Obnovili ji až Platonovi ctitelé v renesanční Florencii, a to 7. listopadu roku 1469. „Záznam“ o tom učinil jeden z nich, Marsilio Ficino. Jeho Symposium ovšem představuje spíš komentář k původnímu, Platonovu Symposiu, než popis hostiny.
Filozofických spekulací o erótu je v renesanční verzi požehnaně, zato legrace - na rozdíl od antického vzoru - pramálo. Událost i spis však způsobily, že od té doby až do dneška se scházejí milovníci moudrosti k soukromým filozofickým hostinám, věříce, že také oni navazují na prastarou Platonovu akademii.
Budování domácích akademií mělo ovšem i kontrakulturní aspekt. Renesanční platonici se uchylovali do soukromí medicejských vil proto, že na dobových univerzitách vládla jim nepřátelská scholastika. Čeští disidenti do bytů, protože na univerzitách vládl marxismus.
Co s tradicí dnes - v době myšlenkové svobody...? Překvapivě mnoho. Na univerzitách totiž zase vládne „jediný správný vědecký názor“. Tentokrát je to scientometrie. Víra, že myšlení a tvořivost lze vecpat do jakéhosi systému bodů, do standardizovaných a měřitelných výkonů.
Ti z akademiků dneška, kterým jde o myšlení a tvořivost, se tomu podřizují se skřípěním zubů, kdežto scholastikové dneška znovu vesele plují na vlně. Nenastal zase čas bytových sympozií...?
