Lidovky.cz

ŠUPOVÁ: Rád kritizuje, ale také to dost často schytá

Evropa

  13:30
Teď se to sice aktuálně nejvíc řeší, ale já nebudu zabíhat do debat, zda máme podepsat či nepodepsat něco, co ani nevíme, co je. Přesně tak vypadá současná diskuze týkající se nové smlouvy o posílení rozpočtové kázně v EU. Zatím se na veřejnost dostaly jen útržky z návrhů, ale co bude ve výsledné dohodě? To nikdo netuší, a proto si myslím, že je brzy na to tvrdit, zda je to pro nás výhodné či nevýhodné. Všichni se sice už předbíhají v kritice, či v kritice kritiků, do téhle řady se ale postavit nechci.

Německý socialistický europoslanec Martin Schulz foto: Reuters

Takže k jinému tématu, které je nicméně podobně aktuální. Už tento týden v úterý se bude ve Štrasburku volit celé nové předsednictvo Evropského parlamentu. Dva a půl roku mu šéfoval vůbec první zástupce nové členské země EU, Polák Jerzy Buzek.  Nyní budou na funkci nejspíš kandidovat tito tři - německý socialista Martin Schulz, britská liberální demokratka Diana Wallisová, či britský konzervativec Nirj Deva.

Bohužel vítěz je již předem jasný. V eurosněmu jsou dvě nejsilnější uskupení – lidovci a socialisté. Mezi nimi platí nepsaná dohoda, že když v první půlce šéfoval lidovec – Buzek – v druhé půlce mandátu to bude vůdce socialistů, tedy Schulz (který je europoslancem už od roku 1994). I když výsledek je již předem jasný (ledaže by nastaly nějaké úplně nečekané zvraty), průběh volby ještě může být dramatický.

Velký kritik českého předsednictví

Německý europoslanec totiž není úplně u všech oblíben. Rád kritizuje, ale dost často to také schytá. Třeba dost často se navážel do českého předsednictví Evropské unie. Už od začátku k nám neměl přílišnou důvěru, a poté když v polovině předsednictví padla tehdy Topolánkova vláda, ještě se to vystupňovalo.

Když tehdejší premiér na půdě europarlamentu kritizoval sociální demokraty za obstrukce během celého předsednictví i podíl na pádu jeho kabinetu, Schulz na to reagoval slovy: „Dodnes jste nepochopil, co je úlohou předsedy Evropské rady. Jestli sem přijdete dělat českou vnitřní politiku, tak se nemůžete divit, že my děláme taky vnitřní politiku.“ 

Topolánek, známý tím, že si opravdu nebral příliš servítky, se ale tehdy nenechal vyprovokovat. „Nebudu na to reagovat. Udělal to před minulými volbami Berlusconi a já nebudu opakovat jeho chybu,“ poznamenal jen. Narážel na incident, ke kterému došlo začátkem července 2003 při zahajování italského předsednictví. Schulz se tehdejšího italského premiéra (kde je mu teď konec?) zeptal, zda nespatřuje konflikt zájmů mezi svým politickým postavením a rozsáhlými podíly v italských médiích. A Silvio Berlusconi se opravdu také nikdy nedržel zkrátka, takže na tento dotaz reagoval s tím, že Schulzovi ironicky nabídl, jestli by si nechtěl zahrát „roli kápa“ ve filmu o nacistických koncentračních táborech. A skandál byl na světě.

'Postrádá nadstranickost a odstup od politické frakce'

Podobné narážky si ostatně Schulz vyslechl i v roce 2010. Britský euroskeptický europoslanec Godfrey Bloom (ze strany UKIP, která usiluje o vystoupení Británie z EU) během Schulzova projevu k ekonomické krizi v Irsku (a s tím související debatě o větších pravomocích pro unijní instituce) zvolal: Ein Volk, ein Reich, ein Führer (tedy Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce, což je jedno z nejznámějších nacistických hesel). Bloom byl tehdy z místnosti vykázán, několikrát se ale nechal slyšet, že si za svými slovy stojí. Z výše uvedeného je vidět, že Schulz vyvolává vášně, takže se dá čekat, že k němu nebude přistupováno podobně smírně jako k nynějšímu předsedovi Jerzymu Buzkovi.

Jak k tomu poznamenal i český europoslanec Jan Březina, Schulz „postrádá tolik potřebnou nadstranickost a zdravý odstup od své politické frakce“. „Jestliže byl Schulz dlouhé roky stranickým bojovníkem v první linii, těžko se ze dne na den přerodí v konsensuálního politika trpělivě hledajícího průnik mezi jednotlivými politickými proudy. Schulz mnohem více rozděluje, než spojuje, a to podle mého názoru výrazně snižuje jeho šance na úspěšný výkon funkce předsedy EP,“ dodal Březina.

Co zmínit na závěr? Možná škoda, že vše je již předem naplánováno, takže nemá třeba šanci uspět žena, tedy konkrétně Diana Wallisová. Evropský parlament měl ve své historii pouze dvě ženy v čele – v letech 1979 až 1981 to byla Simone Veilová, pak 1999 až 2001 také Francouzka Nicole Fontaineová. Možná by byl zajímavý i Nirj Deva, který je původem ze Srí Lanyu a v eurosněmu patří k britským konzervativcům…ale holt, co je dáno…

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.