Roman Smetana je disidentem dnešní doby. To lze říci o muži, který není proti režimu, ale umanutě odmítá formální aplikaci práva. Byl odsouzen za banalitu - za to, že počmáral plakáty politických stran.
Jenže v řeči paragrafů je to poškozování cizí věci a Smetana se ocitl v kruhu, z něhož není cesty ven: státu nezbývá než uplatňovat formální spravedlnost a jemu nezbývá, chce-li být důsledný, než aplikaci formální justice odmítat. „Kdybych teď od svého slova upustil, byla by to z mé strany faleš,“ řekl pro iDNES.
Neslyšíte v tom étos života vpravdě Husákovy éry? Tehdy fandila disidentům mlčící většina. Dnes ale většina nemůže fandit muži, který odmítá veškerou formální vstřícnost. Jakkoliv zmírněný trest považuje za stále ještě nepřijatelný. Ruku podávanou v podobě obecně prospěšných prací vnímá podobně, jako disidenti za Husáka vnímali nabídku k vystěhování na Západ.
Z hlediska většiny je Smetana nepřizpůsobivý. Naplňuje totiž disidentství tak, jak ho v rozhovoru pro Pátek LN opovržlivě popsal divadelník Petr Kratochvíl: „Nebyli schopní sžít se s žádným právnímsystémem.“ Ani Smetana se nesžil s právním systémem, zato se sžil se systémem hodnot a je schopen až nečekané racionality. Milost od hlavy státu odmítne, vždyť v jeho očích není co omilostnit. Ale proti zaplacení škody na plakátech ODS nic nenamítá. Proč? Protože žije ve společné domácnosti s rodiči a nechce, aby jim exekutoři uškodili.
Je těžké fandit Smetanovi. Člověk si tím přivodí cejch cvoka a zařadí se k těm, kteří formální aplikaci práva na disidenta považují za fašounství. Ale jakkoliv působí jeho umanutost podivně, ten muž si sympatie zaslouží. Má svůj hodnotový systém a trvá na něm tak pevně, jak si to většina neumí ani představit.
