Doslova pár týdnů po jmenování stačilo novému primasovi k tomu, aby urovnal spor o vlastnictví Svatovítské katedrály, který se vlekl doslova od počátku existence České republiky. Přičemž epizoda dočasného církevního vítězství se zapsala do paměti hlavně tím, že církev v rozporu s předchozími sliby začala promptně vybírat vstupné.
ČTĚTE TAKÉ: |
Dále je v současné době na dobré nebo alespoň relativně nejlepší cestě k vypořádání zabaveného církevního majetku. Na tom, že došlo k dohodě nejen o restitucích, ale vlastně zároveň o budoucím ekonomickém fungování církví, má arcibiskup jistě svou zásluhu. Pokud by se toto povedlo, vztahy mezi církví a státem by za pár let jeho úřadování poskočily o desetiletí. A konečně by se otevřel prostor pro to, aby když se řekne „církevní“, napadlo průměrného Čecha něco jiného než „majetek“.
Dukovi je vytýkáno, že má příliš blízko k prezidentovi. Tady bych mohl připomenout to, co řekl Ronald Reagan o amerických evangelikálech: Oni přistupují na mou agendu, ne já na jejich. Ovšem tím, kdo tu opsal názorový oblouk, je Václav Klaus, ne Dominik Duka. Dříve měl Arcibiskupský palác jiné politické spojence, jen se o tom tolik nemluvilo. A stát a církev rozhodně nejsou jedna ruka, koneckonců jako jedna z mála evropských zemí nemáme uzavřený konkordát s Vatikánem.
