Okamžikem pravomocného rozhodnutí skončil ve funkci, a to bez ohledu na skutečnost, zda mu nějaký ten „opravný prostředek“ (rozuměj soud) v budoucnu dá za pravdu. Pan František Dohnal se tedy bude soudit už jen o peníze. A o ně mu šlo především.
Po sedmi letech v čele úřadu může trpce bilancovat: instituce, která zásluhou Lubomíra Voleníka měla svou prestiž, poklesla na úroveň přepychové trafiky. Pan Dohnal se pral hlavně za sebe, respektive za své „důstojné“ bydlení a nárok manželky jezdit s ním na služební cesty. Případně za to, jaké dokumenty musí a nemusí ukazovat poslancům. Jestli tahle automasáž páně prezidentova ega zahrnuje otázku nějakých vyšších principů mravních, pak to pan Dohnal dokázal umně zamaskovat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Pokud by exprezident NKÚ někdy v budoucnu uspěl a vysoudil na České republice nějaké „náhrady škody“, pak by bylo zcela na místě, aby tohoto pána (plus jeho bratry ve při) někdo zažaloval za poškození dobrého jména kontrolního úřadu. Víme, že to k naší škodě možné není, neboť poslanci mají imunitu a pan Dohnal se rád dovolával svého nezávislého postavení definovaného ústavou. Nicméně pokud porovnáme, co udělal pro NKÚ a co za to dostal, pak byl úřad ošizen.
