V čem je tedy problém? Ten nejviditelnější se jmenuje Josef Dobeš, jeho jméno skandovali demonstrující nejčastěji. Je samozřejmě možné, že by pod nějakou "nucenou správou" mohl pokračovat v reformním úsilí, ale vzhledem k jeho nulové reputaci stačí komukoli, kdo by chtěl budoucí dohody likvidovat, vykřiknout jeho jméno, a studenti půjdou ochotně do ulic. Bez něj má reforma větší naději.
Co však studenti i učitelé podcenili, je způsob komunikace s veřejností. Na mnohé z těch, kteří nešli v průvodu, působili jako asociálové, kteří v době, kdy se chystá zvyšování daní a mluví o zmrazování důchodů, požadují jen neomezený příliv prostředků i autonomii v rozhodování, co s nimi.
My jsme hodní a chytří vzdělanci, politici jsou hloupí a zlí, vy všichni ostatní nám musíte dát peníze a na nic se neptat. Jsou vůbec vysoké školy ochotné přistoupit na změny, které by bolely, nebo hrají politické divadýlko? Být rozumný a sympatický v konfrontaci s panem Dobešem je příliš snadné.