Definitivním řešením není ani fiskální kompakt, který náš premiér včera nepodepsal.
Spor, který se u nás kvůli tomu rozpoutal, je svárem dvou pojetí evropské integrace: otáčet se za každou cenu s převládajícími větry versus spolupracovat na konkrétních projektech, které mají smysl.
Naše účast na iniciativě dvanácti zemí navrhujících kroky k dokončení jednotného trhu vyvrátila obavy z naší izolace; vstřícná slova Angely Merkelové k tomuto plánu ukázala, že nejmocnější evropská země ani nemá o vypuzení „disidentů“ zájem.
To by snad mohlo situaci u nás uklidnit. Zato Brusel teď bude muset řešit, že podepsanou smlouvu favorit francouzských prezidentských voleb odmítá a Irsko o ní bude hlasovat v referendu a, což je asi nejpříznačnější, dva signatáři (Španělsko a Nizozemsko) už dali najevo, že se jí, aspoň co se týče rozpočtového schodku, zatím nehodlají řídit.