Lidovky.cz

DOLEŽAL: Soud s pány Bártou a Škárkou

Názory

  17:16
Je dobře, že o právě probíhajícím procesu se veřejně diskutuje, a to ze všech možných stran. Je to zásadní věc a měl by proběhnout korektně, protože nespravedlivost poškodí sice Věci veřejné, ale ještě víc českou justici a Českou republiku jako celek.

Obžalovaní Vít Bárta a Jaroslav Škárka. foto:  František Vlček, Lidové noviny

Proto není možné hned a beze všeho shodit pod stůl např. věcný obsah toho, co říká prezident Klaus, i když to, co říká, nelze oddělit od toho, kdo a kdy je říká: zásah (byť i jen verbální) nejvyššího představitele exekutivy do probíhajícího soudního procesu je víc než problematický.

O procesu panuje v české veřejnosti řada mylných představ: nejde o spor pana Bárty s panem Škárkou, ale (poněkud nadneseně řečeno) o spor České republiky s pány Bártou a Škárkou.

Nejde o soud nad Věcmi veřejnými, ale o soud s konkrétními fyzickými osobami, i když jeho průběh zatím Věcem veřejným na gloriole nepřidává. Což ale není vina soudu.

Myslím, že k věcné debatě přispívá i článek posl. Stanislava Křečka ve včerejších Lidových novinách.

Mimochodem je pozoruhodné, jak pan doktor Křeček dovede věcně diskutovat, když jím zrovna nezmítají národovecké vášně (neštěstím ČSSD je to, že je daleko více nástupnickou stranou předúnorové ČSS než předúnorové ČSSD).

Za prvé: pan Křeček upozorňuje, že rozlišení mezi tím, zda jde o úplatek nebo o půjčku, zdaleka nehraje tu zásadní roli, jaká se mu připisuje.

„Jedná se o trestní řízení, které rozhodne o tom, zda Bárta naplnil skutkovou podstatu trestného činu úplatkářství, tedy zda poskytl peníze v souvislosti s obstaráním věcí veřejného zájmu.“

I půjčkou může být naplněna skutková podstata tohoto trestného činu, např. je-li poskytnuta za neobvykle výhodných podmínek). Tohle upozornění se mi zdá být zcela nesporné a taky důležité.

Druhá věc je slovo do pranice: „Jde o to, zda ovlivňování vnitřního života politických stran (tedy například složení kandidátek nebo snaha některých funkcionářů o loajalitu členů) může, nebo nemůže být věcí veřejného zájmu, a tedy trestního řízení.“ Tedy o to, zda některé formy ovlivňování mohou být „jen“ neetické, ale nikoli trestné.

ČTĚTE TAKÉ:

Otázka je spíš, kde je v problémech, které jsou vnitřní záležitostí politických stran, hranice mezi tím, do čeho se stát nemá co plést, a tím, co je třeba posuzovat jako poškození veřejného zájmu, tedy to, co je povinen chránit.

Podle mého názoru (nejsem právník) je nesmírně důležité vždy znovu vymezovat tu leckdy málo postřehnutelnou hranici, která dělí společenství, jež funguje jako politická strana, od společenství, které se sice jako politická strana prezentuje, ale ve skutečnosti funguje jako gang.

Jako gang funguje tam, kde se používají gangsterské prostředky. Používat v politických stranách gangsterské prostředky velmi silně není ve veřejném zájmu.

Kde se něco podobného děje, se dá zjistit jen konkrétní případ  od konkrétního případu. Soud který právě probíhá, je jedním z takových případů.

Jistě, nesmíme zapomínat, že tady platí presumpce neviny (řeči o tom, že na politiky se nevztahuje, považuju za hloupou drzost), že rozsudek se týká jen jedné, i když významné dílčí záležitosti a že ještě nepadl.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.