Lidovky.cz

ŠUPOVÁ: Egyptský Indiana Jones na pranýři

Evropa

  11:18
Někdo zná jediného Egypťana – Sinuheta. Jiný si možná vybaví hlavně legendárního lamače dívčích srdcí, herce Omara Šarifa. Některým pak možná bude i něco říkat jméno Muhammad Baradej.

Mezi protestujícími je i generální tajemník Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej. foto: Reuters

Známý politik byl šéfem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a spekulovalo se i o jeho možné kandidatuře na egyptského prezidenta. Pro mě ale mezi zásadní Egypťany vždy patřil i Zahí Havás, egyptolog, kterého zná celý svět, ve svém klasickém klobouku ve stylu Indiany Jonese. Když jsem teď na pár dní navštívila Egypt, zjistila jsem, že loňská revoluce tady znamenala nejen definitivní konec vlády Husního Mubáraka, ale byla to „konečná“ právě i pro Haváse. Ráda bych mu proto věnovala tento diář, i když s bruselskou tématikou nijak nesouvisí. Navíc abych pravdu řekla, spíše než dění v Evropské unii jsem se v posledních dnech věnovala právě „novému“ Egyptu po změně režimu, tak možná i proto. Navíc on za to odskočení od tématu stojí.

Stál u pyramid, představoval faraonské objevy, mluvil o Tutanchamonovi i Nefertiti. Tak si ho pamatuju z dob, když jsem v Lidovkách začínala a psala pro rubriku zahraniční zajímavosti. Pak jsem ho trochu ztratila z dohledu, vždy se ale někde zase objevil s novým odhalením. Osudným se mu stalo právě spojení s Husním Mubárakem. Ten ho dokonce na krátkou chvíli jmenoval i ministrem pro starověké památky. Když skončil on, skončil i Zahí Havás. A teď je tak trochu i personou non grata. Pravdou je, že už dříve byl některými zejména mladými egyptology kritizován za to, že si přivlastňoval jejich objevy. Egyptské památky ale každopádně zpopularizoval, o tom žádná. Když jsme se setkali s šéfem místního nejvýznamnějšího muzea v Káhiře, kde vystavují ty největší skvosty, dotaz na Haváse musel padnout. Ředitel to byl samozřejmě nový, porevoluční, protože ten starý byl také příliš spojován s minulostí. (Jak jsme se pak dozvěděli, nebyl odejit, ale vzal si roční dovolenou, takže tak trochu odejit byl a prý dokonce teď pracuje na nějakých projektech právě se Zahím, těžko ale říct, kde je pravda). Nový muž v muzeu Mahmúd Halvagí samozřejmě zmínil, že byl Havás známý po celém světě a propagoval egyptské bohatství, ale neopomněl dodat: „Jak ale víte, egyptské památky byly populární už dříve.“ A že pro egyptologii se nic nemění, protože ta nestojí a nepadá na tomto jednom muži. Což je samozřejmě pravda.

Potěšující je, že ne všichni egyptologové by na něj nejradši zapomněli. Zásluhy muže, známého i díky televiznímu seriálu Chasing Mummies (Pronásledování mumií), uznal například český egyptolog Miroslav Bárta, který je vedoucím výkopových prací v egyptském Abúsíru. „Obrovský přínos byl, že otevřel egyptskou archeologii světu, přitáhl obrovskou pozornost médií a tímpádem i otevřel pokladnu pro tok peněz, které byly používány na důležité projekty, zejména v oblasti restaurování památek,“ uvedl na jeho adresu Bárta. V Havásově době navíc vystudovala v Evropě i v Americe spousta mladých nadaných egyptologů – někteří i v Česku. „Takže v tomto ohledu si myslím, že Zahí Havás není vysloveně negativní osoba, jak je dneska módní psát nebo říkat,“ uzavřel český egyptolog. Samotní Egyptané na to mají ale jiný názor. Před pár dny ho dokonce už i obvinili z plýtvání veřejnými penězi a krádeže starověkých památek. Mělo k tomu dojít, když poskytl nějaké artefakty týkající se Tutanchamona do muzea ve Washingtonu. Stalo se to před devíti lety a Egypťané prý nyní chtějí všechno zpátky a Havásovi hrozí vězení. Co tento muž nyní konkrétně děla, je také záhadou. Podle jedněch si pracuje na svých soukromých projektech, podle druhých nemusí dělat prakticky nic, protože je tak známý, že stačí, aby měl jednu přednášku v Americe a má vyděláno. Objevily se ale i spekulace, že si zas tak cestovat nemůže, protože ho prý drží v domácím vězení. Jasné je nicméně jedno, ještě o něm asi uslyšíme, nejspíš ale bohužel v souvislosti se soudním procesem, který ho čeká.

Když už jsem u Egypta, chtěla jsem vlastně zmínit ještě jeden zážitek, který jsem si odsud odvezla. Samozřejmě kromě mnohých dalších jako je pohybovat se na náměstí Tahrír, které jsem znala jen z revolučních obrázku z televize. Karel Schwarzenberg měl v programu i návštěvu nejstarší univerzity na světě al-Azhar (je zde i stejnojmenná mešita), kam se jezdí radit muslimové z celého světa. Mimochodem první místo z celé Káhiry, kde se mě u vchodu do budovy zeptali Máte šátek? (a už zahalená jsem si vyslechla od svých kolegů jako jediná žena široko daleko věty typu To seš ty? Konečně vypadáš líp) Nicméně jak se ukázalo, na půdě univerzity jsou sice konzervativní v odívání, myšlení a dalších věcech, nicméně zároveň i otevření. Když probíhala schůzka s velkým imámem Ahmedem Tajíbem, nejvýše postaveným muslimským klerikem v zemi, já jsem seděla jen pár metrů od něj, a tak mohla poprvé slyšet, jak takové jednání vypadá. Když třeba český ministr zahraničí mluvil o tom, jaké mají Češi s revolucí zkušenosti a že taková revoluce se dá i ukrást a že ta nejtěžší práce teprve přijde, imám zaujatě přikyvoval. „Děkujeme vám za rady, radíte nám, abychom byli trpělivější,“ reagoval muslimský klerik. „Já bych si vám nedovolil radit, je to spíš předání blbých zkušeností,“ odvětil zase Schwarzenberg. Škoda, že neumím arabsky, abych slyšela, jak to překladatel převedl...

Jasně, nešlo o žádné zásadní věci, peníze, rozdělování moci, či něco tajného, přesto zajímavé u toho být. A zjistit, že to, co si obvykle tito muži řeknou za zavřenými dveřmi, se opravdu neliší od toho, co se my jako novináři dozvídáme až později zprostředkovaně. Tedy alespoň v tomto ojedinělém případě.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.