Jedna možnost je, že se Rathovi nedařilo sehnat specialistu na praní peněz, jakého si dnes drží každý slušný korupčník. Pak ovšem stojíme před mysteriem, proč se Rathovi, úspěšnému, kam se podíval, právě toto nedařilo.
Druhá teorie by se dala popsat kombinací přísloví Lepší drzé čelo než poplužní dvůr, Být obáván je důležitější než být milován a S jídlem roste chuť. Kdykoli Rathovi hrozilo, že se prokáže, že je gauner, reagoval agresí (v manažerské hantýrce je to pozitivní slovo).
Soupeř zjistil, že Rath si myšlenku na prohru vůbec nepřipouští. V průhledném lhaní, v urážení, v mstivosti šel vždy dál, než člověk čekal. Souboj vůlí vždy vyhrál, protože když jeho protihráči - média, osobní nepřátelé, političtí soupeři - viděli, čeho je schopen, nakonec vždy pokrčili rameny.
Takže odpověď na otázku, jak mohl středočeský hejtman říct tak průhlednou lež, že si v krabici nesl víno, zní: Protože dosud to fungovalo.
WEISS: Beze studu
Jak lze sloučit Rathovu všeobecně konstatovanou vysokou inteligenci s přechováváním milionových úplatků v krabicích a dětinských skrýších pod podlahou? To stále zůstává druhým největším mysteriem případu (tím prvním je, jak se policii podařilo ho dostat).
