A tak lžou, protože v tu chvíli věří, že jim to projde – úplně stejně jako před chvílí věřili tomu, že jsou nesmrtelní. Jenže tenhle mladík z Břeclavi si nevymyslel, že ho srazilo auto, že ho přepadl někdo, komu neviděl do tváře, nebo nějakou jinou nevinnou „lež bez oběti“. Řekl, že ho zbili cikáni. Protože cítil, že mu tak uvěří spíš. A oni uvěřili. Natolik, že se v Břeclavi demonstrovalo, a to i za účasti přespolních radikálů, že policejní těžkooděnci museli chránit romskou ulici, že obležená radnice slíbila nové bezpečnostní kamery a víc policistů.
Teď už všichni vědí, jak to bylo. A jelikož to dobře dopadlo a nikdo nepřišel o život, tak doufejme, že to všechny – od chlapce a jeho matky přes novináře až po ty, kdo na demonstraci drželi transparenty jako „Radnice spí cigán vraždí“, a včetně těch, kdo uvěřili i proto, že měli nějakou osobní negativní zkušenost s Romy – natrvalo trochu změní. Že si příště v podobné situaci zkusí představit, jaké to je, být podezírán kvůli jiné barvě kůže. A že se rozpomenou na své patnáctileté já.
WEISS: Břeclavská lekce
Tohle prostě patnáctiletí kluci občas dělají. Jsou už tak staří, že si myslí, že už dovedou skoro všechno, ale ještě tak malí, že když si polámou kosti, ještě pořád mají největší strach z maminky.
