Ano, na drb dost. Vystoupení Řecka z eurozóny sice všichni popírají, ale pokud by se zaváděla drachma, je jistá jen jedna věc: že by to řecká vláda lidem předem neřekla. A všechna eura na účtech by se automaticky konvertovala na nové drachmy, jež by záhy ztratily polovinu hodnoty. S cizí měnou žilo či žije několik zemí. V Řecku už se lokálně ujímá výměnný obchod a místní alternativní měny. A bývalý hlavní ekonom Deutsche Bank Thomas Mayer navrhl, aby řecká vláda začala platit dlužními úpisy, jež by v zemi mohly obíhat jako paralelní měna. Existuje pro to precedent z Argentiny, kde v roce 2001 takovéto úpisy přijímal i McDonald’s. Takže proč ne?
U řeckého exitu je ovšem v sázce mnohem víc než jednorázové náklady. Ideální měna má být pokud možno věčná. Vystoupení sebemenší země z eurozóny by znamenalo, že euro není nevratné, že není zhotoveno ze slitiny, z níž už nelze zpětně získat původní prvky. A to už vlastně není měna. Je to jen dohoda o pevných směnných kurzech. Velmi zevrubná a dalekosáhlá. Ale neměnná?
Kdepak.
WEISS: Efemérní drb a věčná měna
Můžeme být klidní, do Řecka si nikdo z nás dolary vybírat nemusí. Když to potvrdil i Tomio Okamura, tak to musí být pravda. Ale jak se mohl drb, že řečtí restauratéři a hoteliéři nechtějí brát eura, rozšířit? Dává to vůbec smysl?