Někde mají krátké lhůty, protože jsou specializovaní a dobře si organizují práci (Masarykův onkologický ústav v Brně). A někde je to věc náhody: nemocnice má s pojišťovnou smlouvu na sto kyčelních kloubů ročně - vše navíc musí odkládat.
Pokud se tedy lidé podle čekacích lhůt nerozhodují (loňský průzkum HealthCare Institutu: 30 procent si vybírá nemocnici na radu lékaře a 27 procent tu nejbližší), je to racionální přístup.
Zato jim záleží na jiné lhůtě, a tou je - promarněný čas v čekárnách při objednaných vyšetřeních. Pacient se zlomeninou prstu může s překvapením zjistit, že ve „své“ spádové Nemocnici Na Bulovce, kam jezdí tramvají, se na lékaře načeká déle než v Ústavu chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou - včetně cesty autem z Prahy tam a zpět (zkušenost autora těchto řádek). To dělá v průzkumech spokojenosti rozdíl mezi příjemnou a nepříjemnou nemocnicí.
A za to jsou lidé ochotni připlatit víc než za Pafka či Dungla na sále.
Čekací lhůty v nemocnicích jsou zajímavé čtení - a musí se opatrně interpretovat. Někde mají dlouhé lhůty, protože je tam nával: třeba na operace mozku na neurochirurgii v Liberci.
4. srpna 2012 7:16