Reforma jistě má nějaký náběh a tento stav účtu by neměl být setrvalý. O tom, jak bude za dva roky shánět peníze nová vláda, můžeme však jen spekulovat. I ti, kteří zvažují vstup do druhého pilíře, nemohou sázet na žádnou jistotu, musejí dokonce zvažovat i možnost, že vše, co si za nějaký čas naspoří, sebere v jisté situaci erár. A to je kámen úrazu.
Každý z nás zvažuje svou budoucnost nikoli v horizontu volebního období, ale v daleko delších časových úsecích, takže dnešní mladší ročníky tuší, že na stát spoléhat nemohou.
Ti movitější si spoří a investují po privátní linii a ti, kteří nemají tolik štěstí či schopností, by se měli spoléhat na stát. Jenže jak na něj spoléhat, když se kvůli politikům mění pravidla rychlostí módních trendů. Spolupráce mezi státem a občany stojí na důvěře, avšak na politickou elitu dneška přísahat nelze.
Důchody budou patrně v budoucnu čímdál víc připomínat ruskou ruletu.
