Takže se nám nepoštěstí, třeba aby se nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman poškleboval naší ekonomické politice, na což může být hrdé Estonsko. Ale většinou to znamená, že nezatěžujeme svět problémy. Svět ví daleko více o norské extrémní pravici, řeckých státních zaměstnancích či nizozemských islamistech – z důvodů, jež jim nemusíme závidět.
Sebevědomá země se tím, co si o ní myslí světová média, přehnaně nepoměřuje. Zakomplexovanou zemi poznáme podle toho, že články o ní pravidelně spouštějí vlnu reakcí, v níž se diskutéři navzájem obviňují ze zlovolné dezinterpretace klíčových událostí 17. století, případně z velezrady.
Je pravda, že od Havlova odchodu země v očích světa poněkud ztratila šmrnc, čas růžových koloběžek definitivně pominul. Bude to znít možná troufale, ale z tohoto hlediska nejsou ty dvě epizody, jimiž díky prezidentovi pronikla ČR na YouTube, tak špatné. Jsou, jak se říká, akční a při vědomí toho, že v prvním případě (pero) o mnoho nešlo a v druhém (střelba) všechno dobře dopadlo, v podstatě zábavné a univerzálně sdělné.
