Je dobré, když se něco povede podle plánu, a dluhopisy představují zpestření na trhu a konkurenci bankovní nabídce. Potud úspěch. Zhodnocení relativní výhodnosti tohoto produktu z hlediska spotřebitele přenecháme odborníkům. V jednom ohledu ovšem budí hlad po tomto nejbezpečnějším z finančních přístavů spíš melancholii: lidé půjčují státu s vidinou, že jim vyplatí úroky z našich daní. Vlastně jsou zainteresovaní na tom, aby se stát zadlužoval. Je to samozřejmě zjednodušené, ti lidé by beztak asi nepřímo investovali do nějakých státních dluhopisů. Ale peníze půjčené státu k přerozdělování jsou peníze, které nemůžou financovat investice a vytvářet hodnoty. Totéž platí o penězích znehybněných v cihlách zlata, do nichž jistý typ lidí investuje, i o miliardách, jež si evropské banky ukládají u ECB, protože nevidí, do jakého podnikání by je v nejistých časech investovaly. Je to dílčí jistota, jež celkovou nejistotu nerozptýlí.
WEISS: Jistota nejistoty
Stát vydává už třetí emisi dluhopisů pro občany a lidé je mohou Kalouskovi z rukou utrhat. Úspěch to byl celkem zaručený už proto, že úřad oficiálně držel očekávání při zemi a předpovídal prodej asi za 10 miliard, což bylo snadno překonáno. Ovšem zájem už překročil i interní strop 20 miliard.