Po revoluci se říkalo, že komunisté vymizí biologicky. Potom jsme si mysleli, že za KSČMkandidují mladí radikální idealisté. Bubeníček je ale jiný případ. Je žijící fosilií normalizace, jakousi latimerií podivnou, rybou, která už tu být neměla, ale stále je.
To není příběh mladého idealisty, ale cynika. Jen si to zkuste představit: píše se rok 1974, společnost válcuje normalizace, vám je 21 let, jste dělník ve sklárnách a vstupujete do KSČ. To nestačí jen říci ano. Musíte podepsat souhlas s vojenskou okupací Sověty, kterou jste zažili o šest let dříve.
Byl Bubeníček v 15 letech tak necitlivý, že mu okupace nevadila? Nebo mu vadila, ale už v 21 letech byl takový cynik, že to podpisem zapřel? To nám může být fuk. Ale nesmí nám být fuk, že takový člověk bude 23 let po pádu komunismu rozhodovat „na kraji“.