Dnešní pohoršení nad tím, zda vnitro správnou metodou kontroluje hlasy, je – při všech pochybách – problém v posledku marginální, který se (snad) rychle rozlouskne. Mnohem vážnější roste jinde: je jím vážný střet politiky se soudnictvím.
Ne, nelze a priori kritizovat soudní přezkum správních rozhodnutí. Pro demokracii je ale nešťastné, pokud soudci mění rozhodnutí voličů – jak jsme viděli při souboji Al Gore – George Bush v roce 2000. Zatím nejsme ve stejné situaci; soudy nejspíše budou čistit terén ještě před volbami, což je jednoznačně dobře.
ČTĚTE TAKÉ |
Podivný je však fakt, že přímou volbu a prováděcí zákon jako první zpochybnil před časem sám předseda Ústavního soudu – tedy soudu, u nějž může zákon nakonec skončit. Soudci občas klepnou přes prsty politiky, kteří chtějí uchvátit příliš moci. Ale kdo klepne přes ruce příliš mocichtivé soudce? Soudce, které jmenuje... právě budoucí prezident.
