Před měsícem sice sněmovna opravdu svižně prohlasovala penzijní reformu i církevní restituce, ale nejvýbušnější část vládní agendy, druhé zvýšení DPH, přichází na program sněmovny teprve zítra. A včera Václav Klaus na Primě naznačil, že ani po úterku nemusí být s jejím přijímáním konec.
Prezident má právo na věcné výhrady a má objektivně pravdu v tom, že předložit mu k podpisu normu necelé dva týdny předtím, než by měla vstoupit v platnost, je „zlý diktát“. Úřad hlavy státu vyžaduje jistou důstojnost a všichni politici by na ni měli brát zřetel. Na druhou stranu toto není žádný protiprezidentský naschvál. Takhle nesladěná a vnitřně rozhádaná byla prostě letos vláda a především její nejsilnější strana. Je to daň za to, v jakém stavu ODS nastupovala před dvěma lety do voleb. Hloupé by bylo, kdyby ji měli nést podnikatelé a živnostníci, kteří potřebují znát platnou sazbu DPH co nejdřív. Jako kdyby nestačilo, že na ní stejně odvedou víc.
Klaus nedávno v souvislosti s Chrastavou tvrdil, že žijeme v chorobné době, rozuměj v době laciného pohrdání politickou třídou. Je pravda, že veřejné mínění rozzlobené na systém se nechá unést leckterou malicherností. Co v takové době udělá zodpovědný politik?
Potlačí svůj sklon k malichernosti a neprodlužuje agonii.