Začít lze laciným vtipem, že stát proti nezaměstnanosti bojuje změnou metodiky výpočtu, takže ji srazil z deseti na osm procent. Fakt je, že aktivní politika zaměstnanosti má při tak přidušené poptávce malou účinnost.
Místa musí vytvářet soukromý sektor, stát je neefektivní a prorostlý lidmi spjatými s neperspektivními obory. V tom, co by měl dělat -zlepšovat právní a úřední rámec - selhává a fakticky to přiznal, když podnikatelům slíbil, že už raději nebude měnit daně a odloží platnost nového občanského zákoníku. Když už není schopen snížit náklady práce, snad aspoň zastaví hon na švarc systém.
Zůstává nám hlavolam: co dělat v situaci, kdy se naše výhody - vlastní měna, zdravé banky, levné peníze - nepromítají do ekonomické aktivity. V podnikání chybí představivost - tradiční výrobci, kteří přestáli krizi, zeštíhleli a nových oborů je poskrovnu.
Co se týče poptávky z EU, podle posledních zpráv naše modlitby nebudou vyslyšeny. Nouze by nás měla přimět kousnout do několika kyselých jablek.
Přineslo by jisté zahraničněpolitické zcyničtění větší úspěch na trzích, jako je Rusko a Čína? Za kolik lidí na podpoře stojí schůzka s dalajlamou? A uvědomují si vůdci různých lokálních iniciativ proti výstavbě, výrobě či těžbě čehokoli, že za jejich vytříbený cit platí nezaměstnaní?
To neznamená otočit o 180 stupňů, jen vzít v úvahu cenu.
