Hrozba odebrání licence ČEZ v Bulharsku je něco, na co by reagovala každá vláda na světě bez ohledu na to, zda je firma takového významu státní, či soukromá a lépe, či hůře vedená. Takže dal nespokojenost s Bulhary najevo premiér a dal ji najevo ministr Kuba, který byl právě v Bruselu. A nespokojenost dal najevo taky ministr Kalousek, jenže ministru Kubovi – že si dovolil něco říct.
Nejde tady spíš o to, že topka je nahoře, ODS dole, Kuba si vzal na starost být drsný na koaliční partnery, jeho vztah s Nečasem je předmětem spekulací a Kalousek byl zvědavý, jak budou ti dva reagovat? Někde v pozadí to být může. Jenže tady jde o situaci, která může skončit mezinárodní arbitráží. A ty mají svá vlastní pravidla přípustnosti důkazů, takže v nich docela dobře mohou rozhodnout i výroky, jež se zdají být čistě politické. Tady platí mlčeti zlato.
PSALI JSME: |
O to komičtější je, jak beze zbytku naplnili své role někteří další. Prezident Klaus se zaměřil na „tichý a nezřetelný“ postoj ministra zahraničí. Miloš Zeman po dvou dnech přispěchal s nějakým dřívím do lesa, aby mohl dodat, že někteří politici snad nevědí, co to je národní zájem.
Prezidentské volby proběhly před měsícem, nemohla by už volební kampaň skončit?
Anebo zase začala?
