Rozhodně jiná je taktika, stranické špičky poučeny z minulosti dávají ostentativně najevo, že nehodlají slibovat nesplnitelné, a dušují se, že program bude realistický. Sociální demokraté chtějí vládnout v koalici, jednobarevná menšinová vláda je (proti doporučenímMiloše Zemana) jen plánem B.
Zásadními prioritami se ČSSD jeví rekonstrukce fungování státu a reforma reforem (slovy Bohuslava Sobotky náprava).
Představa je taková, že ČSSD zřetelně ještě před volbami voličům vysvětlí, co zavede a co zruší a jaké zákony bude mít připraveny a co udělá za prvních sto dnů.
Taková předsevzetí jsou jistě chvályhodná, zvláště srovnáme-li tato slova s Paroubkovou slibotechnou z roku 2010. Jinak nám mohou sociální demokraté malovat leccos, realita bude samozřejmě (jako vždy) jiná.
V celé té velice sugestivně působící programové jednotě lepšího příštího ale absentuje jeden podstatný faktor determinující politický život v zemi. Podnikatelské struktury parazitující prostřednictvím politických stran na státu. Vypořádání se s nimi jako by nebylo prioritou ČSSD. Je-li to opravdu tak, nečeká nás po volbách nic než pokračování agonie politického establishmentu.
Tentokrát v podání levice a to znamená s větším objemem utracených prostředků. Ono je opravdu těžko předstírat nový začátek se starými rutinéry.
