Hrozí snad, že lidé – kdyby mohli – by stromy káceli hlava nehlava? Nemůžu a priori předpokládat, že každý je magor, obhajuje možnost kácení na vlastních pozemcích Petr Gazdík a něco na tom je.
Svým způsobem lidé vůči stromům magoři skutečně jsou. Na Řípu, čedičové homoli ve stepní oblasti, vysázeli národovci před 130 lety umělý les – bez něj by to přece nebyla hora, natožpak národní. Je nepůvodní, ale kdo by na něj sáhl, se zlou se potáže. Z rozhledny na Třemšíně nic neuvidíte, neboť ji přerostly stromy a nikdo s nimi nehne. Stromy přerostly i kostel na vrchu Montserrat, před 150 lety postavený tak, aby hleděl do krajiny u Slavonic. Teď hledí do stromů.
Stromy jsou de facto nedotknutelné. Kniha Letem českým světem srovnává fotky stejných míst z konce 19. a 20. století. Ukazuje, že v dnešní krajině je stromů více než před sto lety. Pokud se kácení na vlastní zahradě povolí, nikdo nemůže zaručit, že ji nějaký magor nepopílí. Ale ani ústava nemůže zaručit, že jisté státnické pravomoci nezneužije magor, kdyby byl zvolen. Jisté věci prostě za riziko magorství stojí.
