Jenže co s těmi, kterým bylo na základě dobrozdání BIS občanství odmítnuto a nesmějí se nikam odvolat? Tajná služba nemůže z pochopitelných důvodů své zdůvodnění veřejně prezentovat. Musíme jí věřit? A máme?
ČTĚTE TAKÉ: |
Snad si někdo vzpomene na neblahá léta, kdy Národnímu bezpečnostnímu úřadu kralovali Grossovi gauneři a těm, kteří od nich nedostali prověrku, bylo odvolání u soudu též odepřeno.
Jenže to byli našinci, kteří tak dlouho křičeli a upozorňovali, až se zákon i vedení úřadu změnily. Dnes se odvolat lze.
Vyloučí dnes někdo, že v případě BIS se nějaký žadatel nestal či nestane obětí šikany zpravodajců? Ani při velké víře v solidní výkon BIS to nejde. Ročně je takhle odmítnuto několik desítek žádostí, maximálně se může tenhle postup dotknout stovky lidí.
Lze důvodně předpokládat, že většina z nich si odmítnutí zaslouží. Jenže co s tou teoreticky nevyvratitelnou hrstkou pochybných případů? To záleží jen na nás a zákonodárcích. Buď jsou žadatelé podivní cizinci, kteří se „k nám chtějí přifařit“, či jsou to vzdálení bližní, kterým můžeme a chceme pomoci.
Procedura není otázkou bezpečnosti státu, je to především otázka naší sebeúcty.
