Když Václav Klaus odmítl jmenovat soudcem čekatele Langera, byla to jeho osobní libůstka. Když Miloš Zeman odmítne jmenovat profesorem docenta Putnu, je to něco hlubšího. Už proto, že justiční čekatel Langer byl v roce 2005 veřejně neznámý, kdežto Putna je muž vyprofilovaný a veřejně ukotvený.
ČTĚTE TAKÉ: |
Pole interpretací je široké. Můžeme v tom vidět bonus pro Klause. Toho přece Putna dráždí víc než Zemana. Byl by to vlastně už druhý bonus – po výběru Livie Klausové do diplomacie. Lze v tom vidět i prosté ponížení intelektuála Putny. Co Zeman myslí, když říká „Nechci pana Putnu ponižovat, proto důvody svého rozhodnutí nebudu uvádět veřejně“? To jako že ty důvody – budou-li vyřčeny – ukážou Putnu v tak nelichotivém světle, že by ho to veřejně ponížilo? Je otázka, zda to může myslet vážně na adresu intelektuála, který už dvacet let chodí se svou kůží na trh a o němž je vše známo. Anebo v tom lze spatřit další stupínek prezentace Zemanova ega na cestě k prezidentské republice.
Důležitější je ale jiná věc. Jestli se prezident včera něco dozvěděl, tak to, že žádnou strunu nelze přepínat beztrestně. Když i lídr sociální demokracie – kdysi Zemanovy ČSSD – varuje před zásahem do akademických svobod, není to planá řeč. Pokud prezident z odmítání nakonec vycouvá, ukáže se mantinel jeho reálné moci. Uvidíme, záleží i na tom, zda bude mít správnou hladinku.
