Zeman je provokatér a na ostrý střet se zjevně těšil. Taky ho spřízněná média prodávala titulky, kterak prezident „krotil studenty“. Řediteli a učitelům gymnázia naopak prezidentova návštěva působila neurózu. Studenty několik dní předem varovali, aby prezidenta v debatě neprovokovali, a hlavně aby nenosili placky Volím Karla. Nepadly žádné výhrůžky, jen shovívavé „neblbněte, maturujete“.
Je to přesně ta modelová situace, která nahrává autoritativnímu stylu moci. Takhle se vytváří kult všeho schopného a mocného Miloše Zemana. Lidé tomu, o němž jsou přesvědčeni, že má nad nimi moc, ustupují dřív, než se s ním dostanou do konfliktu. Presumptivní obavy v dotyčném posilují dojem, že je to společenská norma, a stává se arogantnějším, protože přestává být na konflikty zvyklý. Podobně se rodil kult mocného Václava Klause. I jeho síla pramenila do značné míry ze slabosti protivníků, obávajících se střetu s ním. Pro příklady nemusíme chodit do politiky. Mnoho lidí se bojí střetu s šéfem nebo majitelem firmy, takže své názory si raději sami předem cenzurují, aby disputaci předem vyloučili a měli zajištěný klid na práci. Šéf pak může s čistým svědomím tvrdit: Já jsem nikdy na nikoho netlačil. A má pravdu. Vyšším stadiem je pak přímo presumptivní nadbíhání mocným. Takhle banálně vypadá každodenní normalizace ve svobodných poměrech. Špatné je, že se učí na gymnáziích.
ZLÁMALOVÁ: Neblbněte
Prezident Miloš Zeman ví, že není mezi gymnazisty zrovna oblíbenou postavou. Přesto trval na tom, že při návštěvě Pardubic zajde i za studenty gymnázia Dašická, v kraji podle srovnávacích testů znalostí jednoho z nejlepších.
