V atmosféře všeobecného skuhrání a nadávání nejsou naše znalosti vůbec špatné, zejména ve srovnání se zeměmi, jako je Itálie či Španělsko, nicméně vidíme i tendence přímo neblahé.
Čtěte také: |
Dle náměstka ministra školství srovnání dokládá „relativně silnou a rostoucí závislost vědomostí českých dospělých na jejich rodinném zázemí“. Inu, to může být jen potvrzení stavu, který tu popisují sociologové desetiletí, tedy že děti dosahují zpravidla takového stupně vzdělání jako rodičové, a který všichni polistopadoví ministři školství slibovali zlikvidovat. Anebo by to mohlo indikovat selhávání naší integrační politiky, kterou ministerstvo tolik prosazuje. V této souvislosti nezaškodí ani srovnání s Británií, kterou nám leckdo dává za vzor, zde sociální původ je vlastně určujícím faktorem.
Inspirovat bychom se však měli v těch zemích, které jsou na špici, nejlépe v evropských, japonský dril tu stěží domestikujeme, naproti tomu skandinávský model by bylo možné do našich podmínek adaptovat. To by se ale muselo oficiálně připustit, že kromě znevýhodněných mezi námi žijí i žáci mimořádně nadaní, na které se kašle přímo programově.
