Jako když králíčci ve směsi těchto pocitů zírají na kobru. Takovou kobrou býval donedávna Václav Klaus, dnes je jí Miloš Zeman. O některých jeho vlastnostech, mezi něž jistě patří bezskrupulóznost a mstivost, si nemá cenu dělat iluze. Jeho síla a společenská nebezpečnost se ale už začíná značně přeceňovat.
Přehání se to i s prostorem, kterého se jeho kouskům ve veřejné debatě dostává. Pozornost samozřejmě přirozeně přitahuje jeho teatrálnost, ale zbytečně nám to sugeruje falešný obraz, že máme co do činění s omnipotentním mocnářem, který rozhoduje o všem a všech.
Je proto bizarní, že v den parlamentních voleb, které zásadně rozhodují o tom, kolik hlasů získají protestní strany, na sebe Zeman strhne pozornost mstivým vyškrtnutím rektorů, kteří mu někdy řekli „ne“, ze seznamu hostů na oslavu státního svátku.
Aspoň jsme se ale při té příležitosti dozvěděli, že máme v čele univerzit sebevědomé elity, které to „ne“ umí jasně říct a vysvětlit, proč se tak rozhodly.
Nebezpečnějších kober, koncentrujících moc proti pravidlům civilizovaných zemí, tady máme víc. Studenti naštěstí vidí ve svých rektorech dobré vzory, jak se před rádoby silnými poníženě neplazit.
