Za prvé: je dobře, že se na největší českou osobnost posledního půlstoletí nezapomíná. Kdo, když ne Havel, tu má mít alespoň bustu. V tom je konsenzus.
Za druhé: horší je, že se scházejí návrhy, aniž je známo, nebo by se o tom aspoň vážně debatovalo, kde má plastika stát. To přece není artefakt sám o sobě, ale součást širšího okolí, lokality. Jsou známy peripetie výběru místa pro sochy TGM či Bedřicha Smetany, tak se naskýtá otázka: Má smysl vybírat návrhy sochy, byť jde jen o bustu, nevíme-li, do jakého prostředí zapadne?
Porevoluční Praha to trénovala na sochách různých historických figur. Přesto i Zdeněk Lukeš tvrdí, že vysochaný Edvard Beneš působí na Loretánském náměstí jako skřítek.
Ano, kontext je hlavní téma debaty o sochařském portrétu Václava Havla.
