Dostali všechno, co chtěli, a pořád jim to nestačí, zaznělo z jedné strany. Tím „vším“ bylo myšleno ministerstvo zemědělství a celkem tři vládní posty. Viděno z jiné strany neboli očima přinejmenším části lidovců ale totéž vypadá poněkud jinak. Žádané ministerstvo je trochu ošizené, druhé je mezi těmi nepříliš chtěnými a třetí vlastně ani ministerstvem není. Anebo je to prostě jen kompromis?
Přečtěte si také další sloupky LN: |
Základní teorie kompromisu existují dvě. Podle té první, idealistické, je to řešení, které uspokojí všechny. Ta druhá – trochu nihilistická – považuje kompromis za variantu, z které jsou všichni akorát nešťastní. V případě nabídky pro lidovce to na kompromis vypadá jen s přivřením očí. Všichni spokojení nejsou určitě – vedení strany sice nabídku večer podpořilo, definitivní slovo ale bude mít celostátní výbor. Nevypadá to ale ani na „nihilistickou“ variantu kompromisu. Přinejmenším ze sociální demokracie zní uspokojení.
Je jedno, zda jsou požadavky KDU-ČSL oprávněné – v politice takové hledisko neexistuje.
Lidovci mají tu smůlu, že pokud by koaliční jednání zkrachovala, byli by za viníky považováni oni. S návratem do čela resortu zemědělství plánovali i jakýsi návrat do luxovských dob. V případě krachu by to ale spíš byla připomínka role, která byla lidovcům v té době přisouzena.
Tedy těch, co mají větší požadavky, než si jejich postavení zaslouží. Těch, co i rozbijí koalici. Pokud by nyní vládní nabídku nakonec přece jen odmítli, také tímto by vstoupili do stejné řeky.
Jakkoli by tentokrát byla pravda spíš na jejich straně.
