Lidovky.cz

PUTNA: Báseň o písekitu

Názory

  6:00
PRAHA - Ke sklonku starého roku pobyl jsem zase v Athénách nad Otavou. Vždycky je zajímavé pozorovat, jak Písečtí se starou krásou nakládají.

Písek, nábřeží

Někteří Písečtí umístili do antikizujícího pavilonu v městských sadech piano. Zvláště romské děti hrávaly na ně skvěle. A pak jiný Písecký – jedna z těch bytostí, jež milují tmu a anonymitu – v noci piano zničil. Ale ti první Písečtí se nevzdali a vybírají na opravu piana. Mimo jiné hudbou. Když jsem já šel tou Putimskou branou.

Ještě jiní Písečtí rozhodli, že se z domu u Putimské brány má odstěhovat hudební škola. Z toho romantického domu v hradbách, který zvěčnil nejen Fráňa Šrámek vzpomínkovými básněmi, ale i Václav Krška filmy podle Šrámka natočenými a svým způsobem i Václav Havel, kterýžto rád recitovával – jistě ne bez záblesku ironie nad tím sentimentem – Šrámkovu Píseckou: „Po řece Otavě za vorem vor / s jarem a létem odplouvaly...“ V novém šedivém baráku na rohu rušné ulice prý budou mít děti k muzicírování víc místa. A že jde přitom do kytek tradice a poetika a génius loci toho místa promuzicírovaného a probásněného, to nikomu nevadí...?

Kupodivu začal ještě jiným Píseckým vadit dobrý nápad – že by novou lávku přes Otavu vytvořil Josef Pleskot. Kromě toho, že je písecký rodák – je jedním z ne až tak mnoha velkých architektů současnosti, kteří nechtějí stavět pomníky svým extravagantním nápadům, ale posloužit právě tomu, čemu se říká génius loci. Pleskot je Plečnik současnosti, neváhejte, krajané!

Ale nejkrásnější písecká báseň je ta o písekitu. Vy neznáte písekit? To je prosím unikátní nerost, jehož jsou Písecké hory jediným světovým nalezištěm. Nevymyslel jsem si ho, najdete ho v Prácheňském muzeu, i s tou básní. Popiska praví, že je to „složitý kysličník niobu, tantalu, titanu, ytria, uranu a thoria“. To je ta báseň. Jako z Athén!

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.