Ministr financí je majitelem obchodního impéria, tudíž jeho každý druhý krok bude možno napadnout slovy "pomáhá svým vlastním firmám".
Ministr zahraničí je doktrinář, jenž proslul spíš jako křikloun než diplomat. Ministr zemědělství si pohrává s myšlenkou uzákonit povinný podíl českých potravin v obchodech – věcí, jež je v přímém rozporu nejen s myšlenkou volného obchodu, ale i s primárním právem Evropské unie.
Ministryně sociálních věcí je členkou správní rady firmy, jejíž vznik i fungování vypadá jako učebnicový tunel na peníze. Ministr kultury si pohrává s myšlenkou, že by poplatky za televizi platili všichni – tedy i lidé z maringotek bez proudu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Babišovo hnutí je ekonomicky spíše vpravo, oba jeho partneři jsou levicoví, hádky mezi předáky slyšíme den co den... Ani jedno to nevzbuzuje velkou naději na "dělnou spolupráci".
Vzato kolem a kolem: není to vláda, z níž by se za normálních okolností měl člověk radovat. A teď obráceně. Výchozí podmínky má předseda Sobotka takřka ideální: sněmovní většinu druhou největší v dějinách, státní finance jsou jakž takž srovnané, krize v eurozóně zažehnána a hospodářství po letech bídy roste.
A zejména a především: po půlroce vlády svévolníka Miloše Zemana je Sobotkův z voleb vzešlý kabinet takřka požehnáním. Takže: mnoho štěstí, pane premiére!
