A jak rozdílná - či někdy dokonce fantaskní - jsou jejich očekávání. Zatímco jeden sociální demokrat (Stanislav Huml) doufá, že v silách komise bude stvořit nějaké přesvědčivé vysvědčení o práci policie a státních zástupců, jeho stranický kolega Jeroným Tejc je ke komisi skeptický a dokonce se bojí, že to celé může potrestání viníků naopak zkomplikovat. Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) ví, "jak těžce se kontroluje činost orgánů činých v trestním řízení", ale od komise asi čeká nějaký zázračný průlom.
A dvě nejpikantnější reakce na závěr: bývalý primátor Pavel Bém, který u zrodu Opencard stál, bezelstně v MF DNES přiznal, že podobné komise sám vytvářel, když "chtěl někoho 'pozlobit', spíše než něco vyšetřit, případně nakrmit média nějakou prázdnou potravou" - což se vlastně už tímhle textem podařilo. A jeho primátorský nástupce Bohuslav Svoboda, který je paradoxně za nápad s kartou k nezaplacení stíhán, pak dokonce doufá, že komise dá komunálním politikům návod, jak se mají u podobných projektů chovat. A pak, že nemá smysl pro humor...
Ale zpátky ke komisi. Pokud statistiky nelžou, ta "opencardová" je už sedmnáctá. A většinou to bohužel skončilo tak, jak zní svým způsobem bémovská předpověď v seriálu Jistě, pane ministře. Neboli zřídit komisi, aby na chvíli utichl povyk, a vše skončilo pod kobercem. Tedy jak nic nevyšetřit...
Parlamentní vyšetřovací komise jsou mimořádným řešením stojícím mimo funkční systém kontrolních mocenských mechanismů. U nás se s nimi bohužel plýtvá a výsledkem může být v lepším případě to, že se některé kauze věnuje větší pozornost, dočkáme se pár pikantních úniků do médií a politicky se vyváží dohled nad vyšetřováním. Což může věc posunout dopředu, anebo naopak dle zásady jánabráchismu zakonzervovat. Milerád bych se mýlil, prozatím ale budu stejně jako statisíce dalších držitelů té červené kartičky spokojený, když bude Opencard fungovat jako doposud či snad dokonce líp.
